Daniel Křetínský, jeden z nejbohatších Čechů, změnil titulní stranu časopisu Marianne, ve kterém vlastní většinový podíl. Proti tomu se ozvali redaktoři časopisu. Vydání týdeníku se zabývalo druhým kolem prezidentských voleb ve Francii a na titulní straně měl být původně výřez s očima obou kandidátů se slovy „Vztek“ (u Emmanuela Macrona) a „Chaos“ (u Marine Le Penové). Vizualizace sice zůstala stejná, ale text po změně zněl „Navzdory hněvu……zabránit chaosu“.
Redaktoři Marianne během minulého týdne zveřejnili obě verze společně s prohlášením, ve kterém na tento krok upozorňují s tím, že se jedná o ohrožení nezávislosti redakce. Také ovšem dodali, že něco podobného se z Křetínského strany dříve nikdy nestalo. Oproti nim ale šéfredaktorka týdeníku Natacha Polonyová tvrdí, že se jednalo o rozhodnutí celé redakce.
Communiqué de la société des rédacteurs de Marianne (SRM) à propos d'une intervention de l'actionnaire principal sur la "Une" du journal pic.twitter.com/yEnCUD13ZX
— Société des rédacteurs de Marianne (@SRM_Marianne) April 19, 2022
Ponechám teď stranou otázku, jestli si Daniel Křetínský nebo jakýkoliv jiný vlastník vůbec může podobný zásah vůbec dovolit, byť se jedná v tomto případě „pouze o menší“ úpravu. Ač se mně osobně to, co se stalo, nelíbí, asi dokážu pochopit, proč něco takového, na první pohled nenápadného, chtěl udělat. Českému miliardáři ve Francii patří například deník Le Monde nebo významné elektrárny v Gardanne a Saint-Avold, takže se dá odvodit, že jeho vztah k Macronovi, potažmo k aktuální francouzské vládě, bude docela vřelý. Zatímco v případě vítězství Marine Le Penovou by to rázem měl pravděpodobně o poznání složitější, jelikož francouzská politika by se začala orientovat odlišným směrem než v posledních letech.
Jenže se nemůžu zbavit pocitu, že se jednalo o zbytečný až riskantní tah. Emmanuel Macron měl dle průzkumů v té době již dost komfortní náskok. Co kdyby vše nakonec dopadlo jinak? Le Penová, která vždy docela inklinovala k Rusku, mohla využít šance a udělala by z toho velkou aféru, vše by těsně před volbami rozmázla, čímž by se o ní najednou mluvilo mnohem více. Hlavně tedy ve smyslu, jaká je ona oběť a její soupeř je vlastně ten, kdo hraje nefér, a ovládá dokonce i média, což navíc určitě všichni dávno minimálně tušili.
Někteří sice jistě namítnou, že se přeci podobné věci, a často ještě mnohem horší, vždy poměrně běžně děly, stávají se i v dnešní době a zřejmě se jich v budoucnu asi úplně nezbavíme. Ale ať si říká kdo chce co chce, žurnalistika by zkrátka měla být profesionální, kritická, nestranná, objektivní ale hlavně nezávislá. Pro další příklady, kdy se snaží vlastník angažovat ve „svých“ médiích, totiž stačí zůstat i u nás v Čechách. Případ, kdy Andrej Babiš koupil společnost Mafra, pod niž spadají například Lidové noviny, MF Dnes, idnes.cz nebo televizní kanál Óčko, je veřejně známý. Toho času začínající politik se dušoval, že za žádných okolností nebude zasahovat do práce redaktorů Mafry a s novináři raději nebude mluvit vůbec. Pár hodin poté volal redaktorovi lidovek, který byl na jeho tiskové konferenci, proč o tom nenapsal žádný článek, ideálně na titulní stranu. Jak to dopadlo, všichni víme. Žádný majitel by přeci neměl do svých médií zasahovat či v nich cokoliv publikovat, a už vůbec ne pravidelné komentáře dle jeho preferencí, obzvláště například před volbami.